Pálení větví na naší zahradě bylo naprosto v pohodě i při respektování všech nařízení vlády. Dlouho jsme čekali, než zaprší, ohlásili pálení na webu plzeňských hasičů, zápálili oheň, no a dlouho čekali než shoří.
Kolmaha, které se někde říká i kolečko posloužila jako pojízdný gaučík. Rozmístění dva metry od sebe nebylo vzhledem k tomu, že jsme rodina nutné, ale proč by jsme takové nařízení nesplnili též.
Na fotu jsou Jiří, Jan a Jakub Bárta a tři naše kolmahy, jedna né moc velká liška a naše krásná, uklizená jarní zahrada.
